Stavby mají moc. Samy o sobě budí v člověku respekt a čím jsou větší, neobvyklejší konstrukce či zdobení nebo stáří, tím více její moci podléháme. Každá budova představuje velkou investici, náročnost na umístění, na její konstrukci, nemluvě o vybavení, údržbě a dalších věcech. V tomto případě není pochyb o tom, že budovy jako takové představují symbolický význam.
Základní úroveň symboliky v architektuře souvisí s účelem budovy. Kupříkladu Bílý dům ve Washingtonu se svou terasou a širokými okny se záclonami má skutečně funkci obytného domu, stejně tak je zřejmé, že dům byl stavěn ve velkorysém měřítku. Podobně důstojným místem je také například Westminsterská katedrála v Londýně. Čím více má být budova významná, tím více tak poté musí působit i vizuálně, je zde pak možné nalézt různé vnější úpravy, které mohou nést celou řadu významů. Dokonce natolik základní věc, jakou je rozmístění a typ oken, pak vypovídá o úloze budovy s ohledem na vnější svět – velká, prostorná okna symbolizují pozvání a napovídají, že jde zřejmě o obchod, malá okna či průzory upozorňují, že nejlepší bude zůstat venku, protože se nejspíše jedná o vězení nebo nějakou středověkou pevnost.
Svůj význam samozřejmě nesou i jednotlivé architektonické prvky. Budovy mají ve svých tvarech zakódován nespočet významů. Každá struktura poskytuje bezprostřední informace o majetku majitelů či obyvatel, jejich postavení, vkusu, minulosti a životních poměrů.
Se symbolickou strukturou budovy významně souvisí také filozofie designu. Heslem modernistické architektury – ohavných, nevýrazných betonových bloků – byla efektivnost, užitečnost, praktičnost a cena, to vše nadřazeno citu. Postmodernisté naproti tomu zdůrazňovali hravost, vizuální účinek a nevázanou zábavu za cenu použití architektonických „atrakcí“, které byly naprosto výstřední a často neužitečné. Neslo to však symbolickou výpověď: „Je to zde plné života, nikoli bezduše účelové.“ Od té doby se architektura nachází mezi dvěma extrémy: názorem, že krása je stejně důležitá jako užitečnost, a přesvědčením, že v úvahu je nutno brát jak cenu, tak estetické požadavky. Dokonce i tak povrchní záležitost, jakou je konečná úprava exteriéru, dokáže zásadně ovlivnit symbolickou moc stavby: vezměme například v potaz rozdíly mezi podobnými stavbami, z nichž jedna je stylizována jako pagoda a druhou zdobí falešná tudorovská klenba.
Tak se dostáváme zpět k Bílemu domu, k jeho působivé bílé kupoli a sloupoví. George Washington byl přesvědčen, že prezidentská rezidence musí na první pohled zdůrazňovat ostatním národům a hlavám států moc a postavení amerického prezidenta. Budova byla projektována jako nápodoba imperiálního stylu a měla se stát výkladní skříní majestátnosti nové republiky. Musela oslňovat a naplňovat posvátnou úctou, dávat najevo, že Amerika je silná a může si dovolit to samé, co jakýkoliv jiný národ. Zároveň měla ukázat Američanům to nejlepší, o co jejich země – stejně jako oni sami – usiluje. Ačkoliv zde George Washington nikdy nenocoval, jeho představa přetrvala. Bílý dům je živoucím symbolem americké moci a je to „lidový dům“, srdce amerického snu. Proslul dokonalostí po všech stránkách a jeho smyslem je reprezentovat samu americkou kulturu.
Vzhledem k tomu, že při počátečním formování Spojených států sehrála nemalou roli zednářská lóže (Washington byl stejně jako mnozí další otcové zakladatelé celoživotním oddaným zednářem), měli by dnešní autoři konspiračních teorií a pomlouvači zednářů hledat důkazy gigantických kamufláží právě v hlavním městě. Lidská mysl je mimořádný mistr na rozpoznávání vzorců. Tato schopnost je určující charakteristickou činností našeho mozku. Proto ti, kdo hledali v projektu města, vzorce také nalezli – a v hojném počtu.
Podle autorů konspiračních teorií se ukazuje, že některé velké symboly byly začleněny přímo do plánů Washingtonu. Nejznámějšími symboly svobodných zednářů lóže jsou úhelník (1) a kružítko (2). Podobu těchto symbolů lze najít na Capitol Hillu. Vezmeme-li za výchozí bod obrazce samu budovu Kapitolu, mělo by levé rameno kružítka tvořit Pennsylvania Avenue a pokračovat dále k Bílemu domu, pravé rameno by pak tvořilo Maryland Avenue a pokračovalo dále k památníku Thomase Jeffersona. Úhelník, který protíná obrazec, je tvořen Canal Street a Louisiana Avenue.
A jako by to zmíněným tvůrcům konspiračních teorií ještě nestačilo jako důkaz jakéhosi neurčitého zla ze strany svobodných zednářů nebo satanistů či bůhvíkoho, je podle nich sám Bílý dům nejjižnějším výběžkem převráceného pentagramu (4), znamení, které nedávno začala bulvární média spojovat se satanskými aktivitami. Převrácený pentagram se rozprostírá severně od Bílého domu: z průsečíku Connecticut Avenue a Vermont Avenu na sever k Dupont Circle a Logan Circle, Rhode Island Avenu a Massachusetts Avenu, odtud západně k Washington Circle a východním směrem k Mount Vernon Square. Střed pentagramu (5) leží ve vzdálenosti hrůzostrašných třinácti bloků severně od Bílého domu a je jím sídlo zednářské lóže v Šestnácté ulici. Někteří teoretici zacházejí v úvahách ještě dále a tvrdí, že umístění symbolu zednářské „vlády“ je obratně zakódováno přímo do města v podobě přímé linie (3).
Toto je pro tento článek vše, v dalším článku ze série „Symbolismus v architektuře“ se dočtete více o pentagramech/pentagonech a moci Říma.
