Popsat stručně a srozumitelně problematiku měření tepla v bytech je poměrně náročné, neboť se jedná o oblast, která je „postižena“ mnohými nepravdami a zkresleními. Ani legislativa nedokázala do dnešní doby uspokojivě definovat metody měření či indikace spotřeby tepla v bytech a zejména pak tápe při definicích výpočtových metod. Přesto je možno po důkladném prostudování nabízených možností a při respektování fyzikálních zákonů u tohoto studia dospět ke správným závěrům. Věříme, že naše nabídka Vám při volbě systému měření tepla v bytech pomůže. Prosíme Vás tedy o její podrobné pročtení.
V rámci ČR pro měření a rozúčtování jsou v drtivé většině používány radiátorové indikátory, méně známá je tzv. denostupňová metoda. Převaha je daná historicky. V dobách, kdy se začínalo s prvním měřením, byly indikátory výrazně levnější variantou, neboť u denostupňové metody montáž znamenala, jednak více komponentů (centrála, jednotky pro čidla) a druhým významným hlediskem byl fakt, že vše muselo být propojeno kabely, tedy to znamenalo provrtat celý dům a do jednotlivých bytů navést kabeláž. Nicméně nástupem nových moderních bezdrátových technologií se cena instalací výrazně snížila a není výjimkou, že pořízení denostupňové metody oproti indikátorům vychází levněji.
V dalším textu stručně popíšeme denostupňovou metodu zejména z pohledu porovnání s radiátorovými indikátory. Jako nejzávažnější považujeme problematiku prostupů tepla mezi byty, té je věnováno dále rovněž několik odstavců a je nutno poznamenat, že pouze denostupňový systém měření spotřeby tepla dokáže tyto prostupy registrovat. U jiných metod měření (elektronické a odpařovací radiátorové indikátory) vznikají z tohoto důvodů fyzikálně nezdůvodnitelné rozdíly v platbách za teplo, které jsou patrné z dále uvedených grafů.
Volba metody musí sledovat dosažení věrohodnosti a spravedlivosti rozúčtování, přičemž je nutné vyloučit metody rozpočtů, které jsou v hrubém rozporu s fyzikálními zákony. Zcela legitimní je požadavek, že úhrada za teplo ve stejně velkém bytě při stejné dosahované teplotě musí být stejná. Vytápění je chápáno jako služba a množství tepla dodané do bytu zajišťuje tepelnou pohodu, kterou bydlící užívá. Tepelné ztráty jednotlivých bytů jsou dány jejich polohou v objektu, tepelně izolačními vlastnostmi ohraničujících stěn a teplotou okolí. Největší „problémy“ způsobují prostupy tepla mezi jednotlivými prostory, kdy zcela zákonitě vždy prostupuje teplo z teplejší místnosti do chladnější, z teplejšího bytu do chladnějšího. V praxi se tento jev nazývá krádeží tepla v případech, pokud vědomě či nevědomě uzavře uživatel výhodně situovaného bytu ventily na radiátorech a nechá se vytápět sousedy. Takto může být dle provedených výzkumů (ČVUT, prof. Laboutka) dodáno do bytu až 80% tepla, které ovšem zaplatí uživatelé okolních bytů při použití radiátorových indikátorů. Selhávají zde všechny metody, které indikují teplotu radiátoru v čase, tedy hojně rozšířené odpařovací kapalinové indikátory a jejich elektronická podoba, tzv. digitální RTN. Tento nedostatek vychází z koncepčně zastaralých a dnešní době nevyhovujících norem EN 834 a EN 835 včetně jejich českých ekvivalentů. Zmíněné normy rovněž neumí (ani nemohou) definovat polohu umístění indikátoru na otopném tělese. Hovoří pouze o teplotním středu otopného tělesa. Tento bod je ovšem pohyblivý podle toho jak je těleso protékáno topnou vodou, což závisí na nastavení ventilu a na okolní teplotě. Tím vzniká další významná chyba indikace. Z hlediska růstu nákladů pracovní síly nemůže vyhovět ani způsob odečtů, který se provádí pochůzkovým způsobem.
Velmi významné je ustanovení nové vyhlášky 269/2015 Sb., která předepisuje, že rozdíly v nákladech na vytápění nesmí překročit hodnotu -20% až +100% oproti průměru v zúčtovací jednotce. Dovolujeme si tvrdit, že tento povolený „prostor“ je dostatečný a v praxi jej nelze při dodržení fyzikálních zákonů překročit. Nicméně tvrdíme, že vzhledem k tomuto požadavku není proveditelné žádné rozúčtování metodou indikátorů na radiátorech. Vědí to i firmy, které vyúčtování těmito indikátory provádějí. Toto naše tvrzení můžeme názorně doložit dvěma grafy, kde na prvním grafu je zřejmý rozptyl plateb za teplo v reálném objektu s měřením pomocí digitálních indikátorů, přičemž je zde vyznačeno „povolené“ pásmo ±40% (graf využívá pásmo z původní vyhlášky MMR 372/2001 Sb., nicméně to na podstatě věci nic nemění, lze jasně vypozorovat, že rozdíly mezi jednotlivými náměry indikátorů jsou tak markantní, že se nevejdou ani do nového pásma. V praxi to může být až 50% bytů, z toho jednoznačně vyplývá, že konečné vyúčtování neodpovídá náměrům). Druhý graf pak ukazuje, jaké teploty by musely být v jednotlivých bytech, pokud by spotřeba tepla odpovídala platbám za teplo.
Graf 1 – skutečné platby za teplo s vyznačením povoleného rozpětí
Graf 2 – teploty odpovídající účtovanému teplu – digitální radiátorové indikátory
Nutno si uvědomit, že rozptyl plateb by byl ještě větší, pokud by nebyla uvažována základní složka dle plochy bytu. Modrými čarami je v grafu vymezena oblast teplot, které se zpravidla v bytech skutečně vyskytují (+18°C až +23°C). Výpočet teplot je proveden denostupňovou metodou, přičemž se předpokládá, že průměrné platbě odpovídá průměrná teplota 20°C a že venkovní teplota byla +4°C (průměr za topné období). Je zřejmé, že uvedené teploty nemohou být reálně v bytech dosaženy, přesto toto vyúčtování uživatelé dostávali. Nyní tento problém řeší firmy provádějící rozúčtování podle indikátorů zavedením dalšího „opravného“ koeficientu, který uměle vysoké platby sníží a nízké zvýší, aby se dodržely povolené mantinely. Prosíme, zvažte, kde je v těchto případech spravedlivost rozúčtování a zda má takovéto měření a rozúčtování smysl.
Srovnání metod měření v základních parametrech a vlastnostech:
| Vlastnost – srovnávaný údaj | Elektronický indikátor | Denostupňová metoda | Poznámka |
| Pořizovací náklady | Zpravidla vyšší | Zpravidla nižší | |
| Životnost | srovnatelné | ||
| Náklady na služby a odečty | srovnatelné | ||
| Vstup do bytu na odečet | Ano/Ne | Ne | |
| Ochrana proti ovlivnění uživatelem | Ano/ne*) | Ano | *) dle způsobu ovlivnění |
| Zjištění ovlivnění uživatelem | srovnatelné | ||
| Opravné koeficienty pro vyúčtování | Ano | Ne | |
| Možnost vyúčtování k lib. datu | Ne | Ano | |
| Soulad s vyhl. 269/2015 | Ne *) | Ano | *) jen s opr.koeficientem |
| Registrace prostupů tepla | Ne *) | Ano | *) chyba 100% |
| Ovlivnění jinými zdroji tepla | Ne | Ano *) | *) chyba 12% |
| Naměřené hodnoty | Dílky | Denostupně *) | *) fyzikální jednotka |
| Použití hodnot v soudních sporech | Nelze využít | Ano *) | *) akceptace s. znalci |
| Chyba měření měřiče | Nelze vyjádřit | ± 2,5 % | |
| Laická kontrola vyúčtování | Nemožná | Snadná | |
| Přístup uživatele ke všem náměrům | Ne | Ano | |
| Ověření správnosti náměru | Ne | Ano |
Denostupňová metoda vznikla jako logický důsledek problémů radiátorových indikátorů, které byly poprvé použity již ve dvacátých letech minulého století (!) v provedení tzv. odpařovacích indikátorů. Jejich dnešní elektronická podoba neřeší problémy a zásadní nedostatky metody. Objektivita výsledných rozpočtů úhrad za teplo je u těchto indikátorů velmi nízká.
Za SMS, s. r. o.
Martin Šefrna
jednatel společnosti
