Cestujete po Evropě autem? A víte, co jsou nízkoemisní zóny?

Cestování autem má své kouzlo. Můžete se pohybovat vlastním tempem, nemusíte čekat dvě hodiny na letišti. Jste soběstační, zastavíte si, kdekoliv chcete, snadno změníte plány třeba podle počasí. Jakmile ale vyjedete za hranice České republiky, je třeba připravit se na potenciálně jiná pravidla a věci, které u nás nemáme. Příkladem jsou tzv. nízkoemisní zóny.

V ČR nic takového neexistuje, ale pro příklad nemusíme jezdit daleko. Cesta autem po Evropě se může stát dobrodružstvím s nešťastným koncem už v Německu. Pokud tam vjedete do zóny s omezeným vjezdem, aniž byste měli oprávnění, hrozí vám pokuta ve výši 100 eur.

Nízkoemisní zóny jako ochrana před škodlivými emisemi

Nízkoemisní zóny Evropa zavádí především s cílem zlepšit kvalitu ovzduší ve městech. Proto je také nejčastěji najdete ve větších městech, jako jsou Paříž, Berlín, Brusel, Nice, Kolín nad Rýnem apod. Princip spočívá v tom, že je do zón zakázán vjezd starším autům, která ovzduší znečišťují více. A co jsou starší auta? Každá země, potažmo každé město, má definovaná vlastní pravidla. A aby toho nebylo málo, postupně se mění. To, že jste někam mohli svým autem vjet dva roky zpátky, ještě neznamená, že tam můžete jet se stejným autem i letos. Z toho důvodu je dobré si aktuální podmínky ověřit opravdu před každou cestou po Evropě.

Kdo je oprávněný do nízkoemisní zóny vjet?

Do těchto zón mohou auta, která splňují emisní požadavky (např. se starým dieselovým autem na tom budete hůře než se starým benzinovým autem) a zároveň mají vyřízení povolení. Ve většině zemí totiž musíte mít na předním skle plaketu dokazující, že máte vjezd povolen. Výjimkou je Belgie, kde se stačí pouze zaregistrovat online. Databáze tam existuje výhradně elektronicky, nemají žádné samolepky na čelní sklo.

V Německu vás ke vjezdu opravňuje zelená Umweltplakette. Systém rozděluje auta do tří různých barev – červené, žluté a zelené – podle třídy EURO. Pravidla se postupem zpřísnila a dnes už téměř do všech zapojených měst mžete pouze se zelenou environmentální plaketou. Ale pozor, německá ekologická známka auto opravňuje ke vjezdu pouze v Německu.

Třeba pro Francii si musíte zařídit separátní plaketu z jejich systému Crit’Air. I ti dělí auta do tříd, ale tentokrát do pěti s různými barvami. Vjezd bývá povolen téměř vždy kategorii 1 a 2, někdy i 3. Liší se to podle konkrétních měst. Ekologické zóny ve Francii navíc většinou mají časové omezení, které najdete na začátku zóny na značce. Plakety mohou být vyžadovány např. jen od 8 ráno do 8 večer a mimo toto období se na území můžete pohybovat s jakýmkoliv autem. I tím, které nesplňuje podmínky povolených tříd.

Kde patřičné ekologické plakety získat?

Než se vydáte na cestu po Evropě, podívejte se, jaká LEZ města Evropa budete projíždět a zda v nich pojedete do nízkoemisních zón. Pokud městem jen projíždíte, obvykle se není čeho bát, plaketu nepotřebujete. Jestli ale míříte více do centra, nejspíš bude potřeba. Než vám dorazí oficiální plaketa z Německa nebo třeba z Francie, trvá to několik dnů, občas i týdnů. Proto je důležité začít věc řešit s předstihem. Je už příliš pozdě? Žádné strachy, pro kontrolu se obvykle toleruje i faktura v e-mailu dokazující, že jste si známku objednali. Pamatujte, že objednaná známka, kterou nemáte nalepenou na čelním skle, je pořád o hodně lepší než žádná známka.

Objednání ekologických plaket vám zjednoduší například značka Environmental Badge/Ekologická známka. Funguje mezinárodně a řidičům umožňuje si pohodlně na jednom místě objednat známky pro různé země. Najdete tam též informace o LEZ městech v Evropě, jejich konkrétní seznam a informace platné pro aktuální rok.